Můj bratr je opravdu divoký, můj bratr neví, kdy přestat jsem někdy z toho docela nešťastná, protože můj bratr je opravdu o hodně let mladší, než jsem já. A moje maminka říká, že se mám o bratra starat. Já se snažím o svého bratra starat, ale někdy to bohužel nejde. Já mám také své povinnosti. Takže se nemohu stále nonstop věnovat jenom svému bratrovi? Můj bratr by stála jenom někde lítal, jenom by byl někde stále se svými přáteli a kamarády. A dokonce když si už našel svou přítelkyni tak doma téměř vůbec není. Já vím, že jako devatenáctiletý kluk si už může dělat téměř co chce.
Jenomže vy mi také někdy mohlo říct, když někam jde, protože maminka s námi nebydlí. Ona je dlouhodobě v nemocnici. Už tam je téměř dva roky a chce, abych se starala o svého bratra a vlastně o domácnost. Někdy mi to jde a někdy mi to nejde. Jenomže zkuste někdy mladému člověku vlastně mladému muži vysvětlit, aby se choval slušně. Aby se chovali jako dospělý muž. Pro někoho je to úplně normální situace. Pro mého bratra to ale normální situace vůbec není. Můj bratr si myslí, že když už je dávno plnoletý, že si také může dělat, co chce. Tohle ale samozřejmě není vůbec 0, pravda.
Když je člověk plnoletý, tak samozřejmě že si nemůže dělat úplně co chce. Musí také dbát na okolí. Třeba i na svou rodinu. A můj bratr ví, co řekla naše máma. Můj bratr ví, že chce, abych já se o něj starala. Protože je mi dvaatřicet let. Já vím, že můj bratr je o hodně let mladší a že si chce užívat života. Já tohle chápu. V jeho věku jsem také tohle dělala. Jenomže mladý muž si chce dělat všechno podle sebe. A když mu třeba řeknu, že domácí večírky má zakázané, tak to i tak vůbec. Můj mladší bratr nerespektuje. Samozřejmě že mi to vadí. Ale vůbec mu to nemůžu nějak rozmluvit. Proto jsem také bratrovi řekla, ať se snaží a ať také doma něco udělá. Ať třeba doma, někdy uklidí anebo také někdy vynese koš.