Máte děti? Já ještě zatím ne, ale chtěla bych. I když vím, jaká je to starost a také finančně náročné. Vím, že když člověk chce dítě musí pochopit potřeby dítěte. Musí umět dítěti naslouchat a hlavně porozumět, když ho něco bude trápit. Je mi dvacet jedna let a přála bych si holčičku nebo kluka. Už mám dokonce jména. Kdyby to byla holčička, tak by to byla Natálka a když kluk, tak by to byl Mikulášek.
Jednou jsme si s partnerem sedli vzali si kalendáře a vybírali jména, které bychom dali svým dětem a jaké to byli? Dokonce to mám stále uložené, a to jsme to sepisovali před půl rokem. Jména byli takové – Anna, Dominika, Ela, Eliška, Jakub, Klára, Kristián, Leontýna, Magda, Mikuláš, Michal, Natálie, Nina, Patricie, Tadeáš, Tobiáš, Matyáš a které jména se líbí vám? Napište si na papír, které byste chtěli a zkuste to napsat spolu, aspoň uvidíte jména, které máte spolu společné.
Víte, když jsem měla zlomené srdce kvůli lásce. Tak se mi zdál jeden sen, na který nikdy nezapomenu. A jaký? Sen byl, že jsem tam viděla svého milovaného, jak jsme na louce a na trampolíně skákali děti. Píšu děti, protože byli dvě. Holčička jménem Natálka, měla krásné hnědé vlasy po mamince a hnědé oči po tatínkovi. A pak byl chlapeček jménem Mikulášek, měl krásné kudrnaté hnědé vlasy po mamince i tatínkovi a zelené oči jenom po mamince. Když jsem se probudila, tak jsem pochopila, že až jednou budu mít děti, tak chci, aby se měli krásně a měli nádherný život spousty vzpomínek.
Taky jsem kdysi byla malá holčička. S hnědými vlasy, mírně vlnitými a zelenými oči. A ta holčička celý život v sobě nosila bolest. Trápila se, že neměla milující rodiče. Proto jsem si uvědomila, že když jsem to neměla já, tak to musí mít moje děti. Každý z nás, co má děti se snaží být nejlepším rodičem na světě, ale člověk neboli rodič si musí uvědomit v jaké míře se chová.
Mý rodiče si mysleli, že jsou ty nejlepší, ale neuvědomili si, že se snažili až tak moc, že mě to bolelo.